MOMAr

Models of Management for Singular Rural Heritage

O projektu

Projekt MOMAr je zaměřen na management a využití kulturního dědictví ve venkovských oblastech. Tyto oblasti (obvykle příhraniční regiony nebo vnitřní periferie) jsou postiženy vysídlováním, stárnutím ekonomicky aktivní populace, útlumem ekonomických aktivit a zároveň existenci rozsáhlého kulturního bohatství, které je stále živé. Projekt MOMAr si klade za cíl toto kulturní dědictví zatraktivnit nejen pro využití v udržitelném cestovním ruchu, ale také k prospěchu místních obyvatel a přispět tak k znovuosídlení venkova.

Projekt MOMAr vychází z faktu, že v uplynulých desetiletích finanční podpora z EU směřovala především k velkým projektům v rámci center cestovního ruchu a venkovské oblasti byly poněkud opomíjeny. Zároveň pro tyto oblasti a jejich samosprávu, která nezřídka čítá pouhých několik lidí, nebylo reálné samostatně žádat o finanční prostředky v rámci projektů EU. Zároveň se tento projekt zaměřuje na rozvoj oblastí, které obvykle stojí stranou zájmu a má ambice snížit lokální disparity mezi vyhlášenými centry kulturního dědictví a zbytkem dotčeného regionu.

Cílem projektu je vznik mezinárodního konsorcia, které bude navzájem sdílet zkušenosti s rozvojem venkovských oblastí v souvislosti s udržitelným cestovních ruchem. Cestovní ruch představuje jedno z možných východisek pro aktuální problémy venkova, tj. vysídlování a stárnutí populace. Cestovní ruch přináší pracovní a podnikatelské příležitosti, které na venkově mnohde chybí a mladá generace tak odchází do regionálních center. Zároveň je však třeba uchovat tradice, zvyky a jiné komponenty kulturního dědictví, jejichž nositeli jsou zpravidla starší generace obyvatel.

Projekt bude hledat modely managementu kulturního dědictví tak, aby zůstala zachována tradiční venkovská atmosféra ve všech jejích formách (hmotné kulturní dědictví, zvyky, tradice…), právě taková, jakou návštěvníci vyhledávají a zároveň kulturní dědictví zpřístupnit návštěvníkům, zajistit služby cestovního ruchu a lokality propagovat v rámci regionálních či národních promotérů cestovního ruchu. Pouze propracovaným a v praxi vyzkoušenými postupy je tak možné dosáhnout toho, že kulturní dědictví zůstane živé a nestane se pouze kulisami masového turismu a zároveň přinese místním obyvatelům možnosti obživy, aniž by museli odcházet do velkých měst. Projekt se zároveň hlásí k sociálním aspektům celého procesu, kdy místní kulturní dědictví a jeho řádná správa ovlivňuje společenské klima, pomáhá sociální soudržnosti, tvoří pracovní místa a usnadňuje obnovu zanedbaných území.

Navzdory tomu, že již od roku 1965 Evropská společenství uznala kulturu jako základní stavební kámen Evropské identity, nebyly řídce osídlené a venkovské oblasti, kromě několika výjimek, zastoupeny v rámci nadnárodních programů na rozvoj kulturního dědictví, především kvůli nemožnosti, vzhledem ke své velikosti, se do projektů zapojit jako plnohodnotný partner. Přestože programy propagované Evropskou unií uznaly kulturní dědictví jako klíčový prvek budování evropské identity již od svých samotných počátků (1965 – Benátská charta, 1972 – konference UNESCO ke kulturnímu dědictví), většina programů podpory zohledňovala počty obyvatel či hustotu osídlení a tak se tyto oblasti dostali na okraj zájmu. Některé iniciativy sice cílily na venkovské památky, ale vždy jen z přesně vymezeného pohledu (např. Terra Incognita (1997), kde však bylo možné pouze vybudovat doprovodnou infrastrukturu) a toto poměrné úzké zaměření nezohledňovalo místní obyvatele jako důležité aktéry celého procesu.

Partneři projektu